.
Nezavisle ceske elektronicke noviny
zima * 2003 .
ISSN 1093-2887 .

Sla Nanynka do zelí

Sla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí,
natrhala lupení, lupenícka.
Prisel za ní Pepícek,
poslapal jí kosícek.
Ty, ty, ty, ty, ty, ty,
ty to budes platiti.

---

---

Jak by to napsali:

Karel Jaromír Erben

Ráno, ranícko panna vstala
a kosícek si prichystala.
"Pujdu maticko pro zelí,
k veprové, co je v nedeli."

"Ach, nechoï, nechoï na lupení,
Pepíkovi co verit není,
chytne te, mladý nicema
a povest tvá bude znicena."

Nemá Nanynka, nemá stání,
pro zelí ji cos pohání,
kucharská vásen ji nutí
dodat jím veprové chuti.

První lupínek ulomila,
vestba matky se vyplnila.
Josefa statná postava
kos v troskách lezet nechává.

Nez záre nebe pozlatila,
svou vásen draze zaplatila.
A za rok v kosícku - jaký zal,
Pepícek malý zaplakal.

Jaroslav Vrchlický

Byl jednou jeden Pepícek,
muz statný, vzrostlý, smelý
a na poli si nasázel
brambory, repu, zelí.

Nanynka hezká dívka je,
veselá po den celý,
ta na lupení vysla si
do Pepíckova zelí.

Se zpevem na rtech prechází
na poli dívka mladá
a natrhané lupení
si do kosícku skládá.

Netusí vsak, ze Pepícek
tam z vrsku pokukuje
a cerná jeho duse jiz
jí mrzkou zradu kuje.

A cíhá tam jak lítý drak
skryt v hustém kroví v lese
a zlost mu nitrem plápolá
a brada se mu trese.

Vzal do ruky svuj hromný kyj
a hnal se dolu srázem
a mocným kyje rozmachem
jí kosík rozbil rázem.

Petr Bezruc

Sto roku na pole chodila,
sto roku trhala zelí,
az prisel z Frýdku Pepícek
a slozit se v zelí jí velí.

Sto roku s kosem chodila,
sto roku byl kosík celý,
dneska je kosík poslapán,
kdo ti ho Nanynko zcelí?

Siroty plácí, mají hlad,
tak jako dríve ho mely.
Prijde den, z sachet jde plamen a dým,
prijde den - bude i zelí.

Marie Pujmanová

Stastné díte v chatrných satickách
na boso chodila Nanynka, dívka rozmilá.
Po poli behala celý den.
Doma byl hlad.

Pepík, syn kulaka
na poli prepad ji.
Kosík i poctivost,
vsechno tak ztratila
pro hlávku zelí.

Únor vse zmenil.

Na velkých lánech spolecne roste
pro vsechny zelí.
Kulaci zmizeli, není jich více,
s úsmevem stastným s traktorem jezdí
a s malým Pepíckem - Nanynka - druzstevnice.

Jaroslav Seifert

Mé sny a detství bez lécky,
kam jste se náhle podely?
Modraly se pomenecky
a Nanynka sla do zelí.

Trhala lupen po lupeni,
zpívala, svetlem odená,
az prisel Pepík - sbohem snení -
proc si ho brala, kacena?

No - dopadlo to tak, jak chteli.
Mé srdce, jen se tezce sloz.
On dostal Nánu, Nána zelí -
a na mne zustal jenom kos.

Antonín Sova

Kdo vám poslapal kosík, kdo?
kdo v posledním stisku léta
v stríbrném soumraku
za lehké závoje mlh skryl slzy loucení
a nechal se hladit laskavými prsty brízek?

Jen José stojící za sosnou
tak zárící v západu slunce
- spojení rukou a srdcí...

Kdo vás nechal, nevdecní,
skrýti si tvár v chladivém zelí?
Proc nutíte polibky vlahé rty
septati zmlkle v premýslení?

Kdo vám poslapal kosícek?

Otakar Brezina

V sílených vírech nekonecných závratí,
zahorklým popelem vecných soumraku,
tisíce mlcenlivých dusí jako opilci prokletí,
vesla jsi ty - dokonalá v zelí zázraku.

A hudba pramenu na napjatých nervech
hrajících krvavé sonety
v poslapaném kosi extase,
v étheru bezedných propastí
a v bledých par prízraku.

Pred velkými dvermi Poznání
stáli tu mlcky,
On, Ty a zelí.

Vítezslav Nezval

Poema

Bylo to jednou z jitra v nedeli,
Nanynka, které prezdívali Nelly,
sla trhat zelí, zelí, zelí.

Bylo to zelí - nebo bolehlav.
Dopitá láhev. Deset cerných káv.
Rodí se básen. Haf, haf, haf.

Zavrená kniha. Otevrený hrob.
Doluji vers jako zlatokop.
A kosícek je trop, trop, trop.

Francois Villon

Balada o couravé Nande

Lisetko, ®ando, Marvelli,
Fanetko, Káco ulicnice,
páteri, zácci nesmelí,
namalované krasavice,
stírejte slzy, palte svíce.
Zní poslední má serenáda.
Couravé nandy není více -
vzpomente na ni, na neráda.

Ty její horké pocely,
ten zár, kdyz vklouzla do svetnice,
a vyvádela v posteli,
zes zapomnel i na stenice.
To byla k sakru milostnice.
A mela vám me holka ráda.
Byla jak burtskej orech v mlíce -
vzpomente na ni, na neráda.

Zrovna minulou nedeli
vysla, jak byly tyhle hice,
pytlacit nekam do zelí.
Prisel tam Pepík, zblejsk ji v trice
a dal jí kosem do palice.
Chudinka, byla jeste mladá,
zhasla hned jako malá msice -
vzpomente na ni, na neráda.

Poslání:
Nozicky mela gazelí,
siroké boky, úzká záda
a teï je, chudák, s andely -
vzpomente na ni, na neráda.

Vladimír Majakovský

Ratata bum

hromy

treskly,

Nanda se

pro veceri

krade.

Loupezník v zelí

drzý,

smelý,

na ni tam cíhá.
Tma je

vsude.

Rozlámal kosík.

Rozkop jak smetí.

Pres pole

zleva

levá

levá

Krasnoarmejci

letí.

Prilehnou k lícku

na polícku,

zadrhnou kulaku

kol hrdla smycku.

Za vsechny,

za Rus,

za Revoluci.

Za krásu dychtivou

bubnujte

kluci.

Kdo je tu pánem,

kdo tady

velí?

komisar rudý

rozkrocen

v zelí.

Nazpet k menu

---

Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | OrbisNews | J. Schrabal
Copyright © 1995-2003 Newyorske listy (New York Herald) *All rights reserved* ISSN 1093-2887

---