Vzpominka na Vladislava Slavika
Jan Renner

Rady tech co opustili rodnou vlast brzy po unoru 1948, aby v zahranici bojovali za navrat svobody a demokracie, rychle ridnou. Sam jsem ztratil dva ze svych nejcennejsich pratel. Po Vaclavu Hyvnarovi nas navzdy opustil prave den pred tragickymi udalostmi v New Yorku 10. zari Vladislav Slavik.

Patril k tem v exilu kdo verili, ze unorovemu puci se mohlo zabranit. Napsal jsem mu 6. dubna 1994, kdyz se chystal v cele zdejsiho Sokolstva na prvni po-sametovy slet do Prahy, (zmackni zde) ze kdybychom meli v roce 1948 v cele statu T. G. Masaryka a v cele Sokolstva Vladimira Slavika, vse mohlo skoncit jinak.

Vsichni kdo znali jeho pracovitost, jeho vlastenectvi, jeho neobvykly talent k leadeship, jiste souhlasi. Zduraznuje humanitni idealy a mravnost Masarykovy republiky, Slavik nevahal kritisovat, kdyz bylo treba, pomery ve vlasti i v exilu a to i vudcich predstavitelu. Ostre odsoudil udeleni vyznamenani presidentem Havlem Jirimu Pelikanovi, ale pri tom se distancoval od tech pro nez navrat majetku bylo hlavnim zajmem. Rasinovo "Za praci pro vlast se neplati" bylo i jeho credem pri obnovovani a budovani organizaci v exilu, sokolskych i jinych, jako byl jmenem Koordinacni vybor pro pomoc Ceskoslovensku v roce 1990 jehoz se stal prvnim predsedou.

---

Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1995-2001 Newyorske listy (New York Herald)
All rights reserved* ISSN 1093-2887

---