Newyorske listy Nezavisle ceske elektronicke noviny

Leto - 2000


REF: Ostatni clanky o Narodni budove

Delegáti 6 ze 7 hlasujících spolku Ceské dobrocinné a vzdelávací spolecnosti hlasují pro predání Národní Budovy v New Yorku Ceské republice


V pátek 14. 7. 2000 probehla v Národní Budove (NB) v New Yorku 

schuze delegátu spolku Ceské dobrocinné a vzdelávací spolecnosti

(Bohemian Benevolent & Literary Association -- BBLA), jejímž 

úcelem bylo rozhodnout o prijetí ci neprijetí tzv. konecné 

verze smlouvy o prodeji NB Ceské republice za $1 a o podmínkách 

pronájmu místa pro BBLA v NB, kterou se CR zavazuje opravit. 

Tato schuze byla odložená z 29.6., kdy byla zrušená, protože 

nebyla ohlášena povinné 2 týdny dopredu (pozvánka byla 

rozeslána 22.6.) 



Následující není presný a doslovný záznam schuze, ale popis 

jejího prubehu sestavený podle poznámek autora. (Jan Hird 

Pokorný, predseda BBLA, se snažil nahrávat prubeh schuze na 

magnetofon.)



Na schuzi byli prítomni: Roy de Barbieri a Jeanine Lynch (právníci

najmutí BBLA), Jan Hird Pokorný (zástupce Amerického Fondu pro Cs.

podporu -- AFCR), Jirina Šilhánová, Petr Kutil, Pavel Kutil 

(Nezávislí cs. sportovci v zahranicí), Miloš Knorr (Rada cs. 

vzájemnosti), Norma Zabka (Sokol), Milan Fryšcák, Josef Vašata, 

Vít Horejš (Cs. spolecnost pro vedy a umení -- SVU), Rudolph Minar 

(sloucené lóže Queensdale a Jeroným), Andrew Pinka (lóže Frederick 

Phillips -- dostavil se asi 1 a 1/2 hodiny po zacátku schuze), 

Miroslav Turek (Prátelé cs. centra*) a Jan Krondl (American-Czechoslovak 

Information Center -- ACSIC*).



* Organizace takto oznacené, jako tzv. pridružení clenové, nemají 

hlasovací právo v prodeji Budovy.



***



Pred zacátkem schuze rozdal pan DeBarbieri nejnovejší verzi smlouvy 

s datem 7-13-00 a vysvetlil, že jejím základem je tzv. konecná verze 

smlouvy z 6-22-00, obohacená o zmeny dohodnuté s ceskou vládou na 

základe pripomínek Petra Kutila (Sportovci), právníka a viceprezidenta 

BBLA. Zduraznil, že zmeny jsou jasne vyznacené a že jsou pro BBLA 

príznivé. Pripomnel, že podle stanov BBLA je ke schválení smlouvy treba 

souhlasu 3/4 clenských organizací  BBLA, které mají právo o prodeji NB 

hlasovat (viz poznámka výše).



Petr Kutil vyjádril celou radu procedurálních problému, které videl 

v prubehu celého jednání s Ceskou republikou, i v nastávající schuzi. 

Hlavními byly:



a) Podle clánku X stanov BBLA („Práva a povinnosti clenských 

organizací"), organizace, které prestaly existovat, ztrácejí právo na 

majetek BBLA; každá organizace je povinná mít výrocní schuzi a podat 

zprávu o svých aktivitách, jménech a adresách vedoucích a delegátu BBLA. 

Petr Kutil rekl, že „Za 10 let, co je clenem BBLA, si není vedom, že by 

byla funkcnost organizací takto proverena". Jan Pokorný rekl, že se tak 

stalo.



b) Minulý rok neprobehly volby vedení BBLA. Petr Kutil k tomu rekl: 

„Nemyslím, že máme právoplatný výbor". Jan Pokorný odpovedel, že „Volby 

byly odložené práve kvuli projednávání prodeje NB". Petr Kutil: „Meli 

bychom je mít každý rok." Jan Pokorný: „Vy jste místopredseda, tak jste 

na to mel upozornit, mel jste mi poslat dopis". Petr Kutil: „Já jsem to 

udelal". Jan Pokorný: „Hned, co dokoncíme jednání o prodeji Budovy, tak 

budeme mít volby".



c) Spolky nemely možnost videt poslední verzi smlouvy, která byla 

rozdána až na schuzi. Roy de Barbieri odpovedel, že zmeny jsou jasne 

vyznacené a že jsou pro BBLA príznivé.



***



Poté Jan Pokorný zahájil schuzi. Rekl, že bohužel nemá zápis z poslední 

schuze od sekretárky Blanky Suchánkové (která jela do Prahy na slet, 

jako mnozí sokolové). Norma Zabka (Sokol NY - nácelnice) rekla, že je to 

divné, „to nezní jako Blanka".



Roy de Barbieri rekl, že se jeho firme podarilo dosáhnout od ceské vlády 

12 ze 17 zmen požadovaných Petrem Kutilem. Když se chtel pustit do 

jejich vysvetlování, došlo k malé kontroverzi, jak to udelat. Nakonec 

se Roy de Barbieri a Petr Kutil dohodli, že pan Kutil vždycky nejdríve 

precte svuj požadavek a pak pan de Barbieri precte, jaké zmeny ve znení 

smlouvy dosáhli (prípadne nedosáhli). V prubehu vysvetlování z toho ale 

sešlo, vše probíhalo spontánním zpusobem, kdy pan De Barbieri poukazoval 

na zmeny, Petr Kutil nevysvetloval všechny své požadavky a do diskuse 

volne zasahovali ostatní.



Roy de Barbieri nejdríve poukázal na pridání slova „nezákonné" v 

odstavci 4.2 dohody o Pronájmu (Lease), kde je psáno o tom, že 

nájemník v Národní Budove (BBLA) „nebude používat ci nestrpí 

používání pronajatého prostoru takovým zpusobem, který by ... zpusobil 

nezákonné obcanské shlukování, výtržnosti, rozruch nebo demonstrace na 

verejných ulicích nebo chodnících prilehlých k Budove". [neprávnický 

preklad z anglictiny -- autor]



Petr Kutil na to rekl: „Proc tam vubec neco takového dáváme? Proc 

ten celý odstavec není vyškrtnutý? Já nechci tuto organizaci 

zatežovat nejakými podmínkami, jak se má chovat".



Roy de Barbieri rekl: „Smlouva je založená na standardní nájemní 

smlouve, tak jak se delá ve meste New York".



Petr Kutil: „Kolik nájemních smluv v New Yorku je na 400 let a jsou 

uzavírány mezi suverénním státem a uprchlíky z tohoto státu? ... 

Tady se nejedná o standardní obchodní pronájem."



Vít Horejš rekl: „Když ctu právnické dokumenty, tak mi vždycky ten 

jazyk pripadá ošklivý [nasty] ... každý právní dokument je ošklivý".



Petr Kutil: „Takže, vy souhlasíte s tím, že je to ošklivé?" 



Dále Petr Kutil upozornil na odstavec 4.4, který obecne shrnuje tzv. 

„Pravidla cinnosti" (? -- Performance Standards), která se BBLA 

zavazuje dodržovat. Upozornil na to, že tento odstavec mj. vyžaduje, 

aby BBLA vykonávala takovou cinnost, která je v souladu s posláním 

organizace a s jeho Inkorporacní listinou („Charter") nebo jinými 

dokumenty organizace, tak jak jsou cas od casu upravené, „pokud hlavním 

posláním a úcelem nájemníka [BBLA] zustane propagace cesko-amerických 

vztahu". Petr Kutil pripomnel, že jeho organizace (Sportovci) je 

definována jako ceská a slovenská organizace.



Roy de Barbieri uvedl, že „Vnitrní poslání jednotlivých clenských 

organizací muže zustat takové, jaké je -- jde o to, aby celá BBLA se 

zavázala, že takto bude chápat svoje poslání". Dále vysvetlil, že ceská 

vláda zrejme potrebuje takový závazek proto, aby dosáhla od mesta New 

Yorku danových úlev spojených s jejím vládním -- tj. ceským -- posláním. 

Proto i nájemník musí dodržovat stejné poslání jako majitel Budovy.



Jan Krondl na to rekl, že nejde jenom o vnitrní poslání jednotlivých 

clenských organizací, ale o to, že samotná Inkorporacní listina BBLA 

(„Charter") popisuje BBLA jako ceskou a slovenskou organizaci. Rekl, že 

zmínená vládní podmínka „vážne omezuje a okleštuje poslání organizace".



Vít Horejš rekl, že souhlasí s Janem Krondlem a dodal: „Meli bychom to 

zmenit na ceské a slovenské poslání".



Roy de Barbieri se vrátil k dalším zmeneným bodum. Z nich se zdá 

autorovi nejlépe pochopitelný bod 10.1, kde byla vyškrtnuta slova 

„prodej, hypotéka, pronájem" v seznamu zámeru, kvuli kterým musí 

nájemník [BBLA] vpustit domácího [CR] do svých prostoru.



***



Poté se delegáti vrátili k nakousnuté veci, kterou bylo hlavní poslání 

organizace. 



Vít Horejš podal oficiální návrh [„motion"], aby slovo „slovenský" bylo 

pridáno všude, kde se ve smlouve hovorí o poslání a cinnosti BBLA. Jan 

Pokorný, Miloš Knorr, Pavel Kutil, Jirina Šilhánová prizvukovali, že 

jejich organizace je charakterizována jako ceská a slovenská a uvádeli 

príklady jmen svých organizací (viz zacátek clánku -- autor).



Roy de Barbieri se zasmál: „Obávám se, že když to takhle pošlete do 

Prahy, tak [z toho bude rázem konec jednání]".



Milan Fryšcák rekl: „Je tady nebezpecí, že když tam pripíšeme 

'slovenské', tak se nám sem budou rázem hlásit všechny možné slovenské 

organizace a budou chtít mít v Budove také místo".



Petr Kutil: „A co je na tom špatného?"



Jirina Šilhánová rekla, že možná slovo „ceské" (poslání) by mohlo být 

všude ve smlouve nahrazeno „BBLA-" (poslání). Zároven také dodala: 

„Jsme dva rozdílné státy".



Milan Fryšcák rekl: „Ale Slováci nepridávají všude do popisu svých 

organizací slovo 'ceská'".



Jan Krondl rekl: „O to nejde, tohle je nájemní smlouva na 400 roku. 

Kdoví, co bude za 10 let. Tady jde o právní dokument, popisující BBLA."



Roy de Barbieri se zeptal, zda jsou nejaké další dotazy k textu smlouvy.



Jan Krondl se zeptal, zda dobre rozumí odstavci 15.6.2 z cásti zvané 

Koupe a Prodej (Purchase and Sale). Pred tímto odstavcem se nejdríve 

hovorí o tom, že když CR neopraví prostory pro BBLA ci Národní Budovu k 

datu, ke kterému se zavázala (k 31.12.2003, prodlouženému o „nezbytné 

odklady", jakými je napr. každý den, o který se opozdí „closing" za 

30.6.2000, což už se deje), pak BBLA má právo požádat do 1 roku o Budovu 

nazpátek -- a zaplatit CR výdaje, které s její opravou do té doby mela. 

Tomuto právo se ríká tzv. „Reverter".

Nicméne, pokud BBLA tohoto práva nevyužije -- nebo nebude mít proste na 

zaplacení výdaju CR peníze -- a CR se náhle rozhodne do 6 mesícu po 

uplynutí tohoto práva Národní Budovu prodat, pak dostane BBLA jenom 6 

mesícu na to, aby sehnalo peníze a získalo Budovu zpátky. (15.6.2)



Roy de Barbieri a Jeanine Lynch nejprve spolu listovali v textu smlouvy 

a snažili se rozpomenout, proc je to takto formulováno. (Totéž delali 

nekterí delegáti.)



Jeanine Lynch poté uvedla, že CR cítila, že BBLA už dostala šanci 

požádat o Budovu zpátky, když CR nesplnila datum její opravy (výše 

zmínený „Reverter"), a proto se domnívala, že když se poté Budovu CR 

rozhodne prodat, 6-mesícní lhuta na sehnání penez by mela BBLA stacit. 

Zduraznila, že všechny tyto lhuty sectené dohromady dávají BBLA 1 rok na 

sehnání penez (vlastne 1 1/2 až 2 roky, jak to pocítá autor, podle toho, 

kdy CR oznámí zamýšlený prodej Budovy).



Jan Krondl ale zduraznil, že puvodních 12 podmínek odhlasovaných spolky 

22.12.1999 „zmeškané datum opravy" a „zamýšlený prodej Budovy ze strany 

CR" vidí jako dve rozdílné veci, které nijak nespojují. Co se týce 

prodeje Budovy, v podmínkách je proste napsáno, že BBLA dostane 1 rok od 

oznámení tohoto zámeru ze strany CR, aby o Budovu požádalo zpátky a 

zaplatilo CR výdaje spojené s její opravou.

Rekl, že text smlouvy podle jeho názoru nesprávne obe veci spojuje a v 

praxi pak znamená, že pokud bude BBLA na CR „hodné" [nice] a promine jí 

zmeškaný termín opravy, a CR pak náhle oznámí, že chce Budovu prodat, 

BBLA bude mít najednou jenom 6 mesícu na to, aby sehnalo peníze a 

získalo Budovu zpátky! To, rekl, je v rozporu s podmínkami odhlasovanými 

spolky.



Delegáti a právníci se chvíli dohadovali o tom, zda tomu tak skutecne 

je, nakonec s tímto výkladem znení smlouvy ale souhlasili. Diskusi 

nakonec uzavrela



Norma Zabka slovy: „Proste, poucení z toho je -- nesmíme být na CR 

hodní! Jakmile zmešká termín opravy, musíme okamžite žádat Budovu 

zpátky!"     



***



Roy de Barbieri navrhl, aby se pristoupilo k hlasování o schválení 

smlouvy. Místo toho ale následovala další diskuse, behem které delegáti 

shrnovali svoje myšlenky.



Miloš Knorr rekl, že právníci mohou napsat jednu vec, ale že verí, že „v 

praxi potom zvítezí zdravý rozum".



Roy de Barbieri rekl, že „Toto je 4. verze smlouvy, lepší už s ceskou 

vládou nedosáhneme".



Jan Krondl rekl, že:

1. Verí, že BBLA -- ac se to muže zdát k neuverení -- pokud se stane 

funkcní organizací, je vlastne v lepší pozici využít Národní Budovu než 

ceská vláda. Duvod je ten, že BBLA nemá jedno duležité omezení, které má 

už svou podstatou ceská vláda -- není totiž pouze ceskou organizací. 

Pokud zustane Budova jeho majetkem, BBLA v ní muže porádat ceské i 

slovenské akce; muže pronajímat sál nahore i na vystoupení bulharských, 

polských, ruských -- vlastne jakýchkoliv umelcu.

2. Sdelil delegátum, že zatímco jednali s ceským ministerstvem 

zahranicí, kontaktoval úrad prezidenta Václava Havla a snažil se 

zjistit, zda by byl pan prezident ochotný podporit svojí autoritou 

profesionální sbírku na opravu Budovy. Precetl delegátum krátký dopis od 

mluvcího prezidenta, pana Ladislava Špacka, a dve e-mail z tzv. 

„Politické sekce" úradu prezidenta. Jejich obsah byl velice povzbudivý, 

zduraznoval ale, že vláda hledala spolecné rešení, a že krajané v New 

Yorku si musí „nejdríve sami udelat v celé veci jasno", že prezident rád 

podporí takové rozhodnutí, které oni sami budou považovat za nejlepší. 

Prezident ale nemuže zasahovat do jejich vnitrních vecí -- je pouze na 

nich, zda se rozhodnou prodat NB ceskému státu nebo ne.

Zduraznil, že jeho interpretace zmínených komunikací vyznívá v tom 

smyslu, že BBLA by pravdepodobne podporu od pana prezidenta pro 

profesionální sbírku dostala -- musí si o ni ale sama nejdrív ríci. To 

znamená, že v první rade musí zamítnout chystanou dohodu s ceským 

ministerstvem zahranicí. Nadejné komunikace s pražským Hradem používal k 

povzbuzení delegátu, že se „nemusí obávat, že odmítnutí smlouvy s 

ministerstvem zahranicí by nás zanechalo v nejakém vakuu, ve kterém 

bychom museli opet obnovit jednání s Lenox Hill Hospital [o pronájmu 3 

pater Budovy], atd." BBLA by proste jenom „hladce prešla od jednání s 

ministerstvem zahranicí k jednání s prezidentem" (a Budova by zustala 

naše).

3. Zduraznil, že podle jeho názoru soucasná smlouva se dá zamítnout na 

základe rady „technicalities".



Roy de Barbieri rekl, že on „muže mluvit pouze právne, nikoliv 

politicky". Je pouze na BBLA, zda chce Budovu prodat.



Norma Zabka se ho zeptala na jeho celkovou praxi a zda si myslí, že 

smlouva je dobrá.



Roy de Barbieri uvedl, že má asi 14 let praxe s nájemními smlouvami, 

hypotékami a podobne. Rekl: „Kdybyste strkali ruku do ohne, upozornil 

bych vás na to. Nestrkáte..."



Na to reagoval Petr Kutil: „Vždyt si ani nesmíme [podle smlouvy] vzít 

hypotéku [mortgage]! Co když nebudeme mít peníze na zaplacení oprav ve 

svém míste?"

Dále pokracoval a rekl, že chce ucinit zásadní prohlášení:

„Jednání s ceskými zástupci nebylo dobré. Je to špatný obchod [deal], 

ekonomicky, spolecensky, politicky. Deláme to pro príští generace a 

jednou toho možná budeme litovat".



***

Pred volbou ješte došlo k diskusi o tom, jak získali vlastne delegáti 

rozhodnutí svých organizací.



Pavel Kutil (bratr Petra) rekl, že se zeptali -- faxem, dopisem -- svých 

clenu [poll]. Ješte dnes mu nekdo posílal svuj hlas Federal Expressem, 

protože to zrejme považoval za tak duležité.



Jan Pokorný rekl, že se zeptali clenu svého výboru a že s prodejem 

Budovy nesouhlasil jeden clen výboru (podle odhadu autora to byl 

pravdepodobne predseda Fondu, pan Vojtech Jerábek, který pocátkem roku 

rezignoval na funkci delegáta).



Milan Fryšcák uvedl, že SVU melo clenskou schuzi v listopadu 99, na 

které se o prodeji Budovy hlasovalo.



Norma Zabka rekla, že Sokol mel schuzi 25.5., na které se o prijetí 

smlouvy rozhodlo.

***

Poté už došlo k hlasování delegátu za jednotlivé organizace o prijetí 

smlouvy, které probehlo takto:



Sportovci (Petr Kutil): 				NE

Americký fond (Jan Pokorný):			ANO

SVU (Milan Fryšcák):			     	ANO

Frederick Phillips (Andrew Pinka):		ANO

Queensdale & Jeroným (Rudolph Minar):	ANO

Sokol (Norma Zabka):				ANO

Rada cs. vzájemnosti (Miloš Knorr):		ANO.



Jan Krondl se zeptal, jak je možné, že Sokol je „pro", když ví, že clen 

Sokola, bratr Frank Kubernát poslal pocátkem týdne panu Pokornému dopis, 

ve kterém se -- jako v té dobe jediný delegát Sokola prítomný v New 

Yorku -- vyjadroval, že se zeptal v té dobe v New Yorku prítomných 

ne-delegátu Sokola na jejich názor a výsledkem bylo, že Sokol hlasuje 

„proti"?



Norma Zabka rekla, že na schuzi Sokola 25.5. se clenové rozhodli pro 

prodej Budovy.



Jan Krondl rekl, že Frank Kubernát ale videl tzv. „konecné znení 

smlouvy" vydané 22.6. (pred dalšími úpravami z 13.7.) a na to se svých 

kolegu ptal, kdežto na schuzi Sokola 25.5. clenové toto znení pred sebou 

samozrejme nemeli. „Videli clenové konecné znení smlouvy?" zeptal se.



Norma Zabka rekla: „Ne".



Jirina Šilhánová se zeptala pana DeBarbieriho, jak dlouho si myslí, že 

bude trvat schvalování smlouvy tak zvaným „Attorney General" (generálním 

prokurátorem) státu New York?



Roy de Barbieri odpovedel, že „3 mesíce nebo déle" a dodal, že se to 

pokusí urychlit. Rekl, že podle jeho názoru by se schválením nemel být 

velký problém, protože BBLA dostává za svuj prodej NB za $1 dobrou 

protihodnotu -- to, že CR ze svých penez Budovu opraví a BBLA bude moci 

její cást prakticky zadarmo obývat.



Petr Kutil se zeptal Jana Pokorného, kdy budou volby výboru BBLA.



Jan Pokorný odpovedel, že „v léte se to težko delá", nebot jsou lidé na 

dovolených. (To ale zrejme nevadilo, aby dve zásadní schuze o majetku 

BBLA probehly práve v léte -- 9.8.1999 a nyní, 14.7.2000, poznámka 

autora)



Poté Jan Pokorný podekoval prítomným a ukoncil schuzi.



(Laskavý ctenár necht si povšimne, že formální návrh Víta Horejše 

[motion], aby v textu smlouvy bylo ke slovu „ceský" pridáno ješte „a 

slovenský" k popisu cinnosti BBLA, spadl pod stul. Podle spolkových 

pravidel jej mel predseda správne zopakovat a zeptat se, zda jej nekdo 

podporuje [second]. Pokud by se tak stalo, mel jej predseda predložit k 

hlasování. pozn. autora)



***

At už prevod Národní Budovy do vlastnictví Ceské republiky dopadne 

jakkoliv, podle svého nejlepšího vedomí a svedomí pro nás i pro budoucí 

generace zapsal



Jan Krondl  

NAZPET K MENU (budovy)


Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1995 - 2000 Newyorske listy (Czech Newyorker) *All rights reserved* ISSN 1093-2887