Nezavisle ceske elektronicke noviny ***
* *
Nevim, zdali s tim bude souhlasit, ale jeho zivot se podoba anticke tragedii. S jedinym rozdilem: nekonci katastrofou, ale naplnenim zivota v praci, kterou miluje. Byl ucitelem, v petactyricatem bojoval na barikadach, zacal studovat na VS politicke a socialni, po roce 1946 se stal nejmladsim poslancem Narodniho shromazdeni, po unoru 1948 na neho cekal politicky kriminal, propousteni ze zamestnani a vylouceni z vysoke skoly. Na nedavnem sjezdu Liberalni strany narodne socialni byl zvolen vyraznym poctem hlasu 1. vykonnym mistopredsedou. Ing. Josef Lesak.
OTAZKA: Pane inzenyre, samozrejme chapu, ze byt mistopredsedou politicke strany znameni zit naplno soucasnou politikou, ale dejte moznost na chvili vzpominat. Clovek s vasim zivotnim pribehem musi mit jiste na mnohe velkorysy pohled, mozna, ze vidi souvislosti vic nez kdo jiny. Rad bych zacal od konce? Uz proto, ze by si na vas mel kazdy z na vzpomenout 6. cervence. Jak to tenkrat bylo?
Byl jsem kooptovan na poslance Ceske narodni rady jeste pred prvnimi volbami v roce 1990. Podilel jsem se v tom kratkem obdobi na priprave rady dulezitych zakonu, ale ten nejvyznamnejsi jsem predlozil az v posledni den posledniho predvolebniho zasedani. Melo to radu duvodu, proc jsem tehdy navrhl, aby 6. cervenec, den upaleni Jana Husa, byl statnim, svatkem a tedy dnem pracovniho klidu. Nekteri poslanci se na mne tehdy ve snemovne velmi zlobili, ze jsem porusil vsechny stanovene lhuty. Ale mne se po rusne diskusi podarilo snemovnu presvedcit, aby navrh byl prijat. Od te doby je tedy 6. cervenec statnim svatkem.
Otazka: Pokud vim, nebylo to poprve, kdy jste prostrednictvim sveho poslaneckeho mandatu ovlivnil zivot cele spolecnosti. Ale to uz se musime vratit hodne zpatky, do roku 1946. Za co jste to tenkrat dostal pochvalu od Zdenka Nejedleho?
Nevim, zdali bych se mel chlubit prave dopisem Nejedleho. Ale je pravdou, ze jsem v interpelacnim dni parlamentu vyzval tehdejsiho ministra socialni pece Zdenka Nejedleho, aby jeho ministerstvo pripravilo zasady zakona o bezurocnych novomanzelskych pujckach. Bylo mi tehdy sestadvacet let a moc dobre jsem si byl vedom potreb mladych lidi. Vidite, nakonec byl zakon skutecne predlozen a schvalen. Na jeho zaklade bylo mozne pomahat mladym lidem cela dlouha desetileti. Na pocatku tedy nebyla nejaka komunisticka pece o novou generaci, ale napad jednoho mladeho narodniho socialisty. Jen mne udivuje, ze tehdy, v opravdu tezkych povalecnych dobach, to slo a dnes neco takoveho nikoho nenapadne. Jiste, v parlamentu jsou i mladi, ale proc by si "palili dobre bydlo".
Otazka: Kdyz uz jsme u tech okamziku, kterymi jste se zapsal do dejin teto zeme, nesmime zapomenout na tu dobu zamerne zapominanou, ale presto vyznamnou demonstraci studentu a nasledny pochod k prezidentovi Benesovi na Hrad 23. unora 1948?
Zacalo to pomerne nevinne. 20. unora jsme ze zasedani vyboru mladych narodnich socialistu (mimochodem v Praze jsme zastupovali vic nez 20 000 mladych lidi a tisice vysokoskolaku) poslali prezidentu Benesovi telegram, ve kterem jsme mu vyslovili plnou podporu. Ale 23. unora, v okamzicich tezke politicke krize, jsme si rekli, ze musime ukazat svoji silu. Proto byla na vecer tehoz dne svolana manifestace vysokoskolaku na namesti Republiky. A tam bylo rozhodnuto, ze se vydame pruvodem az na Prazsky hrad k prezidentovi. Celou cestu se nic nedelo, az na Hradcanskem namesti nas cekal silny oddil pohotovostniho pluku SNB. Diskuse s velitelem nemela smysl, ale kdyz videl moji poslaneckou legitimaci, ustoupil a peticlennou delegaci pustil do prezidentske kancelare. Rozhovor s prezidentem byl, jak rekl, pro neho posilou. To jsme stale jeste verili, ze Edvard Benes ma situaci zeme v rukou. Studena sprcha prisla az pri odchodu. Kancler Smutny si mne vzal stranou a nabidl mi, ze nasi navstevu nezapise do hradniho protokolu. V budoucnu by to pro nas mohlo mit neprijemne dusledky? Teprve v tom okamziku jsem si uvedomil, ze jsme prohrali. Ale rekl jsem si, ze to verejne neprozradim.
Otazka: Tehdy jste se pry podruhe narodil.
To jsem samozrejme v tom okamziku netusil. Z Hradu jsme se vratili na namesti Republiky, kde jsem cekajicim vylicil z balkonu sekretariatu prijeti u pana prezidenta. Po nekolika tydnech po mem zatceni mi estebak Pesek pri predani do vezeni StB ve sklepeni pankracke veznice poradil, abych kazdeho 23. unora slavil druhe narozeniny. Pozoroval mne z protilehlych kasaren pri tom nocnim projevu. Tehdy se pry rozhodl, ze mne odstreli "jako zajice", jenze nez si pripravil pusku, tak jsem projev skoncil.
Otazka: Po unorovem puci se asi zacal odvijet vas zivot jinym smerem.
Okamzite po Unoru jsem byl tzv. "vyakcnen" z klubu poslancu narodnich socialistu. Nesouhlasili jsme se zradou predstavitelu strany Slechty a Neumana. A zacal jsem pracovat v prvni ilegalni skupine narodne socialisticke mladeze v Praze "Prijdeme". Vydavali jsme ilegalni casopis, pomahali pri prevodu ohrozenych lidi pres hranice. Jenze byl mezi nas nasazen agent StB, a tak jsme byli brzy vsichni zatceni. Po varovani jsem se jeste pokusil s celou rodinou vcetne tri deti uprchnout pres hranice. Bohuzel kdesi za Klatovami jsme byli snad nahodou, snad zradou dopadeni. Behem mnohahodinoveho vyslechu v Bartolomejske si pak nas hlady kricici trimesicni syn "vykricel" kylu a po nekolika dnech zemrel. Byl jsem obzalovan z velezrady, spojeni s nepritelem, ale i jako ideovy puvodce zastreleni majora StB Schrama, jehoz jmeno jsem ale do te doby nikdy ani nezaslechl.
Otazka: Ale pokud vim, z kriminalu jste se dostal pomerne brzy?
Snad bych se mel jeste zminit o tom, ze jiz v dobe pohrbu meho chlapce estebaci koketovali s moznosti meho propusteni bez soudu za prislib spoluprace. To jsem pochopitelne odmitl. A tak nasledoval soud. Mel jsem toho na sobe tolik, ze to bylo vic nez vazne. Ale snad byli soudci jeste v r. 1949 natolik slusni, ze jsem za neprokazane ciny dostal jen jeden rok tezkeho zalare. Co ale charakterizuje ten rezim, je to, co nasledovalo. Po roce mne sice pustili, ale jiz po tydnu jsem byl zase zatcen. A tehdy mne jakasi komise c. 1 "zaradila" na dalsi rok do tabora nucenych praci na dole Zapotocky v Kladne. V teto dobe byli moji rodice vystehovani na Sumavu a moje rodina do severnich Cech. Od dolu jsem dostal nabidku, ze kdyz podepisu trvaly pracovni pomer, dostanu na Kladne byt a mohu si tam privest rodinu. Na sachte jsem pak faral celych 29 roku? Ale to vite, StB mi nedala pokoj ani potom. Maminka z toho nervove onemocnela a zena odesla. Deti nechala mne. Znovu jsem se ozenil v roce 1956 a musim rict, ze teprve moje nynejsi pani vytvorila ten pravy domov mym detem i mne.
Otazka: I kdyz jsme si rekli, ze dnes nechame politiku politikou, jak jste se k ni vratil? Po letech na sachte?
Az do srpna 1968 jsem pracoval nekolik malo let v komisi narodniho pojisteni. Clenem ZV ROH jsem ovsem nebyl. To byla moje jedina aktivita. Vyslali mne tam kamaradi, potrebovali nekoho, komu lze verit. Mimochodem uz to stacilo k tomu, aby mi StB opakovane nabizela po srpnu 1968 spolupraci, pochopitelne se zaplavou slibu. To uz jsem byl z komise narodniho pojisteni vyloucen. Po listopadu 1989 jsme zacali jednat, my stari narodni socialiste, s tehdejsim vedenim CSS o zreknuti se minulosti a omluve strany za kolaboraci nekterych jejich predstavitelu. I kdyz jsem byl v breznu 1990 zvolen mistopredsedou strany, slib nebyl dodrzen, a tak se nekteri z nas rozhodli z tehdejsi CSS odejit a zalozit vlastni stranu. Slozity vyvoj pokracoval az do letosniho XXVII. sjezdu Liberalni strany narodne socialni, kde jsem byl zvolen 1. vykonnym mistopredsedou.
Home | Vitejte . . | JS homepage | Eleanor's kitchen | J. Schrabal
Copyright © 1995-99 Newyorske listy (New York Herald) *All rights reserved* ISSN 1093-2887